Местоимения 3 лица on, ona, ono

единственное число

N. on ona ono

G. jeho (u ně ho), ho jí jeho (u ně ho), ho

D. jemu (k ně mu), mu jí jemu (k ně mu), mu

A. jeho (pro ně ho), ho ji (pro ni) je (pro ně), ho

jej (pro ně j)

L. o ně m o ní o ně m

I. jí m (s ní m) jí (s ní) jí m (s ní m)

множественное число

N. oni одуш.. ony неодуш. ony ona

G. jich (od nich)

D. jí m (k nim)

A. je (pro ně)

L. o nich

I. jimi (s nimi)

1.В косвенных падежах после предлогов появляется вместо j - n:

od ně ho, k ně mu, za nimi...

2. Местоимение мужского рода в винительном падеже единст-венного числа имеет несколько форм: jeho, ho, jej (ně j). Форма ho - краткая, безударная: Tam stojí č lově k, vidí m ho. Форма jej так же, как и форма ho, служит для обозначения одушевлённых и неодушевлённых предметов. Полная форма jeho служит для обозначения только одуше-влённых предметов: Jeho nevidí m. Poč ká m na ně ho.

3. В винительном падеже единственного числа среднего рода под ударением и после предлогов употребляется je (pro ně, na ně). В безударном положении - je и ho: To je okno, otevř u ho.

Cvič ení:

1. Doplň te osobní zá jmena 3. osoby muž ské ho i ž enské ho rodu a množ né ho č í sla:

Budete s............. ješ tě mluvit? Pů jdu tam bez............. Já jsem o.......... neslyš el. Nevzpomí ná m si na............... Sejdeme se u............... Vč era jsem.............. potkal. Doatal jsem od.......... dopis. Kdy k......... pů jdete? Vidě l jsem.............. tam. Př iš el jsem až po................ Pamatuješ si na..............? Ř eknu.............. to. Byl jsem tam s................ Pozdravili jsme............... Zná te se s...............? Koupil jsem to pro................

2. Osobní zá jmena 3. osoby nahraď te zá jmeny 1. nebo 2. osoby té hož č í sla:

Vč era jsme ho vidě li. Nic jsem mu neř ekl. Vyprá vě li jim to? Jemu se nediví m. Proč se jí ptá š? Nepů jdu s nimi. Mluvili jste o nich? Zlobim se na ni. Kdo z nich tam byl? Asi jste je vidě li. Poslali ji domů. Jí se nic nestalo. Pů jdu tam až po ně m. Sedě la mezi nimi. Už jsem o nich dlouho neslyš ela. To není pro ní. Kdo s nim pů jde? Jí nenapsali. Pů jdeš s nim? Jim se dař i dobř e. Byl jste tam bez nich? Jeho se nebojí m. Mluvili tam o ně m. Př iš lo jich hodně? Vyř í dí m jí m to. Ji tam nepotkali.

3. Osobní zá jmena v zá vorká ch dejte do sprá vný ch pá dů:

Už jste se s (ona) sezná mil? Zeptá m se (oni) na to. Poč ká te na (já)? Pů jdete s (my)? Zná m (on) dobř e. Pů jdeme bez (vy). Byl jsem u (on) nedá -vno. Mluvili jsme o (ona). Sednu si vedle (ty). Kromě (já) tam nebyl nikdo. Př iš el př ed (vy) nebo po (vy)? Tak já (oni) to ř eknu. Budeme u (my). Vidě l jsem (oni) tam. Ani se na (my) nepodí val. Ně co (ty) uká ž u. Nic o (on) ne-ví m. Kvů li (on) jsem zů stal doma. Vč era jsem (ty) vidě l. Ví tá me (vy). Ví š o (on) ně co? Dovolili (já) to. Př iš el k (my) vč era. Pů jdu tam mí sto (ona). Je to pro (ona)? O (já) tam nemluvili? Kde jste se s (on) setkal? Jeli tam s (ty)? Co (ona) ř ekně te? Nenaš li (já) doma. Vrá tí š se s (já)? Př iš li až po (my). Zapomě li jsme (oni) pozvat. Poč ká m tu na (ty). Sedě li jsme proti (ty). Napí š u (on) zí tra. Ně co o (ty) ř í kali. Co (vy) slí bil? Zlobí te na (já)? Jsou s (oni) spokojeni.

4. Osobní zá jmena nahraď te osobní mi zá jmeny zvratný mi:

Př eč tu mu to. Dí vali se na ně. Odnesu to k ně mu. Na tebe zapomně l.Odeš li od nich. Há zeli to po nich. Př inesli to pro ně. Byli jsme mezi nimi. Ně co mi poví dal. Vidě li ho dobř e. Slí bili jim to. Stá li za nimi. Má to u ně ho. Jemu to nekoupí m. Poč kali tu na ně. Vzal mu to.

5. Doplň te osobní zá jmena:

Dobř e se na........... podí vejte, jak je š pinavá. Slyš el jsem o.........., ž e jsou dobř í š achisté. Když jsem s...... mluvil, nevě dě l jsem, ž e je spisovatel. Mluvil jen o tom, co........... samé ho zají malo. Co....... ř ekně te, až se........ budou ptá t? Ř ekně te........., kdy př ijedete, a př ijdu......... naproti. Tu knihu má m u............. doma. Blahopř á li jsme.......... k jeho narozeniná m. Podí vala se na............ do zrcadla, jestli je uč esaná. Za hodinu budu doma, zastavte se u............ Pozval jsem............ př á telé na ná vš tě vu. Divili se........, ž e tam poř á d chodí me.

6. Dejte do jednotné ho č í sla:

Má te ná m ně co vyř í dit? Snad vá s brzy uvidí me. Cestou se pro ně za-staví me. Obč as jsme je tam vidě li. Zů staneme u nich do zí tř ka. Př iš li jste až po ná s. Kam vá m to má me poslat? Pro ná s to není nic tě ž ké ho. Ná m to ne-ř ekně te? Kromě vá s tam nebyl nikdo. Pů jdeme až po vá s. To ná s ani nena-padlo. Kdo vá s sem poslal? Co vá m o nich ř í kali? Smí me to dá t jenom jim. Nechali tu pro vá s ně co.

7. Dejte do množ né ho č í sla:

Nechceš jí t se mnou? Zeptá m se ho na to. Ně co ti poví m. Dá vno jsem ji nevidě l. Je mu dvacet let. Chtě l s tebou mluvit. Nemá m o ně m ž á dnou zprá vu. Má m tu pro tebe knihu. Bez ně ho nemohu zač í t. Co mu má m vyř í dit? Neví m, kdy ho uvidí m. Dostal jsem od ně ho dopis. Př eč tu ti to. Jde smě rem ke mně.

8. Podtrž ená zá jmena dejte na první mí sto ve vě tá ch:

Neř ekl ná m nic. Poslal mi dopis. Dali mu pokoj. Uvidí m tě rano. Ne-dá m jim ani č á st. Nechceme vá s ruš it. Pů jdeme jí naproti. Najdete ho doma. Má me vá m ně co pově dě t. Snad ji slyš eli. Znají mě dobř e. Nechali ti zprá vu. Taky tě hledali. Zavolali ho pozdě. Nevě ř ili mi ani slovo. Odpově dě li ti jasně. Zavolá me mu až več er. Poznali mě taky. Zají má tě to? Př eč teš mi to hned? Nelí bí se ná m tu. Zavolá me mu až več er. Nepotkali jsme je tam. Nikdo se mu nediví. Mě lo by jim to stač it. Př ipraví me mu to potom.

9. Podtrž ená zá jmena dejte na dalš í mí sto ve vě tá ch:

Jeho tady nenajdete. Tebe má m pozdravovat. Vá s už zná me. Tobě nic nedá me. Jim dali volno. Jemu chci ně co poslat. Mne potř ebovat nebudete. Vá m dá me tř etinu. Jeho nechali doma. Tobě má m př iné st knihu. Mně bylo dost š patně. Jemu je to jedno. Tobě se š patně chodí? Jeho jsme tam nenaš li. Ji mů ž ete poslat za ná mi. Vá m jsem mě l ně co dá t. Vá s tam asi nenajdeme.

10. Podtrž ené vý razy nahraď te zá jmeny:

Petra jsem potkal vč era. Má š zatelefonovat sestř e. Do več era své ka-mará dy neuvidí m. Není to pro dě ti. Od své ho znamé ho jsem dopis ješ tě ne-dostal. Ti lidé se na vá š př iš li podí vat. Př iš el jsem př ed tí m č lově kem. Je to kniha bratra. Př ed chví li jsme o Evě mluvili. Co má m rodič ů m napsá t? S př á teli se sejdu dnes več er. Zí tra pů jdu k tetě. Synovi koupil mí č, a dceř i panenku. Pro dí vku se to nehodí. Proč to chceš dá t zrovna Vaš kovi? Kro-mě sestry to nikdo neví. Dě deč ka trapila starost o vnuka.

11. Vstavte vhodná osobní zá jmena:

Pově z........, co má m dě lat? Otevř el okno a postavil na.......... vá zu.

Naš el auto tak, jak........... opustil. Nesl jsem to k........, č ekala na to. Pož á dejte..........., aby př iš li zí tra. Posí lam k.......... své ho zá stupce mů ž ete se na........... spolehnout. Psal jsem........... př ed tý dnem, zatí m........... ne-odpově dě la. Nemoc...... zabranila v odjezdu, dostal anginu. Poč ká m tu na......., ale nebuď tam dlouho. Pů jdu tam mí sto........., pož á dala......... o to.