Náš, naše, naše

единственное число

N. ná š naš e naš e

G. naš eho naš í naš eho

D. naš emu naš í naš emu

A. naš eho naš í naš e

ná š

L. naš em naš í naš em

I. naš í m naš í naš í m

множественное число

N. naš i, naš e naš e naš e

G. naš ich

D. naš im

A. naš e

L. naš ich

I. naš imi

По типу склонения притяжательных местоимений ná š, naš e, naš e склоняются местоимения vá š, vaš e, vaš e.

Для выражения притяжательности 3 лица употребляются формы jeho, její, jeho. Во множественном числе для всех трёх родов употребляется форма jejich.

Cvič ení:

1. Vý razy v zá vorká ch dejte do sprá vný ch pá dů:

a) Ten obchod je v (naš e ulice). Budu mluvit s (vá š) otec. Př ijeli sem lidé z (naš e mě sto). Nelež í to na (vaš e stoly)? V (naš e okna) je svě tlo. Doutní ky jsou pro (vá š dě deč ek). Poč í tajé s (naš e pomoc). Ptali se na)vaš e dcera). Poslal to (vá š strý c). Př idali to k (naš e zavazadla). Na (vaš e mí sto) sedí ně kdo jiný. Balí k poš lu (vaš e př á tele). Neví te o (ná š pes)? Blí ž ili se k (naš e stanoviš tě). Mezi (naš e kola) je cizí. Na (naš e otá zka) neodpově dě l. Napí š u to (vaš e pé ro). Je ta kniha z (vaš e knihovna)?

b) Udě lali to bez (moje vě domí). S (tvoji př á tele) jsem nemluvil. O (tvoje sestry) neví m. Bylo to př ed (mů j př í chod). Je tady vzkaz od (tvů j bratr). Odpově dě l na (tvoje otá zka)? Je to pro (tvů j zná mý). Pohá dal se s (moje sestry). V (tvoje okno) byla tma. Ně kdo se napil (moje pivo). Na (mů j stů l) to není. (vaš otec) to neř eknu. Ví m to z (jeji dopisy). Z (tvoje hledisko) to vypadá jinak. K (vá š ná pad) se ješ tě vrá tí me. S (tvoji bratř i) se nezná m. Budu mluvit s (vá š zná mý). S (naš e babič ka) není ně co v porá dku. (vaš i kluci) vidě li jsme u vody.

2. U osobní ch zá jmen v zá vorká ch utvoř te utvoř te př ivlastň ovací zá jmena a dejte je do sprá vný ch pá dů:

Př i (ona) slovech se podivili. V (já) pokoji to není. Musí m odpově dě t na (oni) dopis. Bez (vy) dovolení to neudě lá m. V (my) mě stě je ně kolik š kol. Potkal jsem (ty) zná mé. Př iš el s (já) knihami. Mluvili o (ty) prá ci. Kolem (oni) domu chodí m č asto. Nechá m tu lí stek pro (ty) matku. (já) př atele tam nebudou. Zapomě l na (oni) prosbu. Podle (ona) ná zoru to tak je. Mluvil jsem s (ona) spolupracovní ky. Co dě lá (on) sestra? Př ed (já) bratrem o tom nemluvte. Tramvaj jezdí kolem (my) fakulty. Na (vy) zahradu se př ijdu po-dí vat. Př iš el tam s (on) sestrou. Pozdravujte (vy) bratra. Byl to (já) ná pad. má m to mezi (já) papí ry. Bydlí u (on) rodič ů. Na (ona) stole to nemě la. Chceš mluvit s (já) vedoucí m? V (ona) patná cti letech tě ž ce onemocně la. (vy) č lá nek tu je. Př i (on) ná vš tě vě se nestalo nic.

3. Dejte do jednotné ho č í sla:

V naš ich uč ebnicí ch to je. Mluvili o svý ch zkuš enostech. Vaš í zná mí s nami už mluvili. Moji bratř i nejsou doma. Odpově di na vaš e otá zky nezná me. Ve svý ch dopisech jste o tom napsali. vaš e dcery jsme potkali na ná mě stí. Dostali jsme to od vaš ich př ibuzný ch. O svý ch plá nech mlč eli.

4. Dejte do množ né ho č í sla:

Spisovatel tam podepisuje novou knihu. Mluvil o tvé m synovi. Do mé ho okna sví tí rá no slunce. Profesor pracuje ve své pracovně. Dej moje pero. Tvé ho syna chvalil, mé ho moc ne. Pů jč il jsem mu svů j seš it. Blaho-př á l jsem mu k jeho svá tku. Hledal to ve své m rukopise. Mluvil se svý m uč itelem. V její zá suvce je nepoř á dek. Sezná mil se tam s tvý m bratrem.