Главная страница Случайная страница
Разделы сайта
АвтомобилиАстрономияБиологияГеографияДом и садДругие языкиДругоеИнформатикаИсторияКультураЛитератураЛогикаМатематикаМедицинаМеталлургияМеханикаОбразованиеОхрана трудаПедагогикаПолитикаПравоПсихологияРелигияРиторикаСоциологияСпортСтроительствоТехнологияТуризмФизикаФилософияФинансыХимияЧерчениеЭкологияЭкономикаЭлектроника
Iacute;m 2 страница
|
|
Vrá tí se chudý do Francie, kde mu Arosa pomů ž e zí skat prá ci u firmy Bertin na pař í ž ské burze. Obchodová ní m na burze vydě lá vá mnoho peně z a tak si poř í dí rodinu (ž ena Matte a celkem 5 dě tí). Zač ne malovat, nejprve jen svá teč ně, a snaž í se dostat do kruhu umě lců tí m, ž e kupuje jejich obrazy. Uč í jej Pissaro a Collarosi.
V roce1876 př ijme Salon jednu jeho krajinu. Pracuje i na keramice a sochá ch. Roku 1880 se ú č astní - bustou své ho syna Emilia Impresionistické vý stavy. V dalš í ch letech se ú č astní 20 ti plá tny a 3 mi sochami, je vš ak kritizová n.
- Š ijí cí Zuzana (akt) 1880, - Zahrada v Zim ě: 1883, - Zá tiš í s portré tem Ch. Lavala: 1886
V lednu 1883 zbankrotuje firma a Gaugin je bez prá ce. Nastá vají finanč ní potí ž e. Manž elka odjede k rodině do Kodaně. Poslé ze odjede za nimi, pracuje, ale nevydě lá dost, aby už ivil rodinu a své umě ní. První samostatná vý stava konč í fiaskem a odjede zpě t do Pař í ž e. Ů č astní se 8. Impres. vý stavy ale s impresionismem se rozchá zí.
Uvě domuje si psychickou nosnost zá kladní ch vý tvarný ch prostř edků: linie (lž ivé, uš lechtilé, př í mky jsou nekoneč no, kř ivky ohranič ují) a barvy (jež mají ješ tě vě tš í vý znam)
Panama: 1887 Odjel se s př í telem Lavalem, ale musel pracovat na Panamské m prů plavu, aby si vydě lal ně jaké pení ze. Odcestuje na Martinique, kde namaluje asi 10 plá ten – Sbě rač ky manga, - Martinique
Arles: od 23. ř í jna – prosinec 1888. Př es Thea, který pracuje v goupilově galerii se sezná mí s Goghem. Ctě jí založ it novou malí ř skou š kolu. Theo jim posí lá pení ze a doufá, ž e se Gaugin o Gogha postará. Tem je mu jakousi chů vou, udrž uje poř á dek a snaž í se Gogha pouč ovat i v malová ní. Mají vš ak rozdí lné ná zory i vzory: Gaugin: (Ingra, Raffaela, Degase), Gogh: (Daumiera, Rousseaua, Daugbiniho). Poté, co jej 24. prosince Gogh napadne a uř í zne si ucho, vrá tí se Gaugin zpě t do Pař í ž e.
- Gogh majují cí sluneč nice, - Les Alyscapms, - Modré stromy, - Kavá rna v Arles, - Arlesanky v parku
Pař í ž: 1888 bydlí u př í tele Schuffeneckera, zač al s grafikou. Skupina syntetistů: Gaugin, Bernard, Schuffenecker, Laval, Anquetin. - Rodina malí ř e Schuffeneckera
Pont Aven v Bretani: 1889 Použ í vá rů zné materiá ly a metody. Vyuč uje, aby si vydě lal pení ze. S mladš í m Bernardem se nepohodne kvů li autorství syntetismu a cloasinismu. (Bernard namaloval - Bretonské ž eny a vysvě tlil Gauginovi svou teorii nelomený ch barev. Ten si ji vyzkouš el na - Vidě ní po ká zá ní: zá pas Jakuba s andě lem a zí skal za ně j titul stvoř itel symbolismu)
- Ž lutý Kristus, - Zelený Kristus, - Kristus v zahradě olivetské, - Bonjour monsieur Gaugin (NG) - Zá pasí cí dě ti: 1888
- portré t madame Sartre, - portré t Madeleine Bernardové, - Autoportré t 1888, - Autoportré t se Ž lutý m Kristem
- Ztrá ta panenství 1890, - Bud´ te milenkami (dř evoř ez).
Pař í ž – 1891: množ ství keramiky: - Autoportré t v podobě dž bá nu s krvavý mi slzami
Př í prava na cestu na Tahiti, chce prodat své dosavadní obrazy an retrospektivní vý stavě s mohutnou reklamou, aby si vydě lal na cestu. Zí ská i pení ze od ů ř adů a naposledy navš tí ví rodinu v Kodani.
Tahiti – 1. cesta 1891 – 1893: Papeete, zklamá n kolonialismem, hledá odlehlejš í mí sto pro svů j dů m. Najde si 13 ti letou dí vku Tehuru, jež je mu modelkou, milenkou a hospodyní. Kromě obrazů tvoř í i sochy. Má opě t finanč ní problé my – odjede
- Ž ena s kvě tinou, - Več eř e, - Tahitanky na plá ž i, - Muž se sekyrou, - Ž eny z Tahity, - Ty ž á rlí š, - Duch mrtvý ch bdí,
- Kdy se vdá š?, - Den bohů, - Př edkové Tehaamany
Pař í ž – 1893, po smrti strý ce Isidora, jež mu zanechal dě dictví. Pronajal si studio, kde poř á dá več í rky umě lců, najde si novou 13- ti letou milenku Já vankou Annu. Napí š e autobiografický ilustrovaný dení k Noa Noa.
Keramika – Divoš ka
Pont Aven: roztrž ka – zraně ní, projevuje se u ně j syfilis. Chce uspoř á dat dalš í vý stavu, aby mohl odjet.
Tahihi – 2. cesta: Znač ně nemocný, najde si novou 14 -ti letou dí vku Pahuru. Maluje má lo, ale vytvoř í obraz – Urozená ž ena (lež í cí akt) Má problé my zdravotní, duš evní, finanč ní – Chce spá chat sebevraž du, ale neú spě š ně. Jako odkaz chtě l nejspí š zanechat plá tno
– Odkud př ichá zí me? Co jsme? Kam jdeme? 1897, - Sen, - Bí lý ků ń, - Dvě Tahitanky
Zachvá tí jej ná hlá posedlost shá ně ní m vlastní ch obrazů, sochu - Oviri si př eje na vlastní ná hrobek
Nakonec dostá vá 300 franků mě sí č ně za 20 obrazů roč ně.
Marké zy: 1901: Dů m rozkoš e, nová 14 -ti letá dí vka. Jeho chlí pnost a nepř á telství k ú ř adů m se stupń ují až k soudu. Zemř el 8. kvě tna an srdeč ní zá chvat. - Paridů v soud (NG), - Ú tě k (NG), - socha Otec chlí pní k
Gaugin jako první usiloval o obohacení moderní ho zá padní ho umě ní př í kladem primitivní ch kultur. Vytvoř il sloh, uzná vají cí barevnou plochu jako zá kladní jednotku obrazu, rytmizovanou pomě rem barevný ch ploch a vý razný mi konturami.
Ovlivnil Pont- Avenskou š kolu a č leny skupiny Nabis, (vznik Talismanu Nabis – př i malová ní v plené ru se Sé rusierem: na ví č ko od tabatě rky). Z jeho dí la vyš la i secese.
„Nekopí ruj př í liš od př í rody, umě ní je abstrakce, odvozuj od př í rody tak, ž e budeš sní t a mysli ví c na tvorbu než na vý sledek. Jediný m způ sobem, jak dosá hnout boha je dě lat to, co on - tvoř it.“
VINCENT WILLEM VAN GOGH ………..……………...……………………………..………………………. 41.
1853 (30.bř ezna v Groot Zundert v Holandsku), rodina protestantské ho kně ze. – 1890 (27.č ervence se zastř elil v polí ch u Auvers)
rok př ed narození m porodila jeho matka mrtvé dí tě Vincenta Wilema. Gogh mě l celé dě tství pocit, ž e je ná hradní kem zemř elé ho bratra.
S umě ní m starý ch mistrů se setká vá v 16 ti letech jako pomocní ch obchodní ka s obrazy. Cesty do Haagu a Londý na (1. milostné zklamá ní). Poté zač í ná hledat smysl vlastní existence v ná bož enství. Není vš ak př ijat na Fakultu teologie v Amserodamu ani Š kolu pratické ho ná bož enství v Bruselu. Roku 1876 ž il asi ¾ roku v Anglii jako pomocný kazatel v neuvě ř itelný ch podmí nká ch.
HOLANDSKO 1880 – 1885 Na 5 let se usí dlí v holandské m hornické m mě sreč ku Borinage, kde je kazatelema stará se o chudé horní ky a sá m sebe zanedbá vá. Nakonec je pro nedů stojné vystupová ní propuš tě n.
Tvrdohlavě zamí tal vlastnictví jaké hokoliv majetku. Zde v prostř edí plné m chudoby naš el své poslá ní v umě ní. Intensivně studuje severské vlá mské mistry 17. stol. a jeho vlastní obrazy jsou pak tmavé a plné zemitý ch barev. Zachycují podmí nky nejchudš í ch dě lní ků jako prostř edek pro zachycení reality(Jedlí ci brambor 1885 – vystupń ová no až ke karikatuř e, vychá zí z Rembrandtova š erosvitu.). Vě nuje pozornost detailů m, rysů m a vý razů m tvá ř e (Hlava ž eny 1885, hluboce si uvě domuje problé my svě ta a společ nosti. Krajiny (Pohled na moř e v Scheveningenu, - Farma, - Alej topolů na podzim, - Lidé jdoucí z kostela, - Starý kostel v Nuen 1885, a zá tiš í (Koš í k se starý mi jablky, Koš í k brambor, - Kolovrá tek, - Zá tiš í s Biblí) jakoby maloval več er.
1883 – 1885 ž il u své rodiny v Nuen, maloval krajiny a figurá lní kompozice.
ANTVERPY 1885 – 1886 Maloval ná moř ní ky a studoval japonský dř evoř ez.Už í vá podstatně svě tlejš í, ale studené barvy. (Lebka kouř í cí cigaretu 1885, - Hlava ž eny, - Vá za, - Domy z pohledu dvorku, - Muš le a krevety 1886
Vzory mu jsou Millet, Rubens
PAŘ Í Ž 1886 – 1888 Zde opouš tí realismus, rebelská Pař í ž jej plní nadš ení m, paleta se prosvě tluje + teplejš í rů ž ové tó ny, objevuje techniky impresionistů, barbizonské š koly a japonské grafické listy podle nichž i maluje (japonaiserie podle Hiroshiga, - Most v deš ti). Na pozadí portré tů se objevují japonské dř evoryty – Podobizna Otce Tanguyho.
V obchodě své ho bratra se sezná mí s Pissarem, Signackem, ale ví ce jej ovlivń uje Gaugin a Bernard. Ve své m nadš ení př ivede do své ho domu prostitutku a její ch 5 dě tí, aby je zachrá nil, což se mu vš ak nepovede a tak upadá opě t do depresí.
- Modrý autoportré t (v pozadí rotují cí vesmí r), - Autoportré t s plá š tě m a slamá kem, - Autoportré t bez slamá ku
- Stromy a podrost – teč kový rukopis, sytá zeleń, - Pš enič né pole s ptá kem (již č á rkový rukopis)
- Zeleninová zahrada, – Š vestkový strom v kvě tu
- Zá tiš í se zelí m a cibulí, - Zá tiš í s citrony a ovoce, - mnoho zá tiš í s kvě tinami, - Pá r bot (2X)
- pohledy na Montmartre, - Ú stí Seiny, - interié ry restaurantů.
ARLES 1888 – 1889 Pronajme siž lutý pokoj ve „ Ž luté m domě “. Uchý lí se do samoty, smiř uje se s osudem. Jeho obrazy hý ř í jedineč ný m rytmem svě ta, s př í rodou jako hlavní inspirací, plné pohybu, jasný ch, ž havý ch barev a linií v prudký ch tazí ch š tě tce.
- Portré t jednooké ho muž e, - Stará ž ena z Arles
- Ž lutý dů m, - Pokoj v Arles, - Most v Arles, - Pohled na Arles
- Zelené ž ito (NG), - Farma v pš enič né m poli, - Rů ž ový sad, - Bí lý sad, - Sad v kvě tu
- Rybá ř ské lodě na plá i v St. Maries (kombinuje rů zné techniky), - Moř e, - Krab na zá dech
- Sluneč nice (vystupń ovaná vá š eń pro barvu, na uví tanou Gauginovi, chtě l si jimi vyzdobit pokoj) (3 verze: 1. srpen –v Londý ně,
2. prosinec – v Tokyu – na jutě a bez podpisu s tmavš í m pozadí m, 3. leden – v Amsterdamu, pro Gaugina, podobně jš í jeho stylu)
Konec roku (9 tý dnů) trá ví v Arles s Gauginem. Tě š í se velice na jeho př í jezd a celý pobyt poklá dá za př í pravu založ ení nové š koly. Avš ak jejich př á telství je velice promě nlivé, plné obdivu, rivality, zklamá ní, ž á rlivosti i vzá jemné ho ovlivń ová ní. Př i jedné z roztrž ek vytasí Gogh na Gaugina bř itvu, ten se poleká a uteč e. Gogh si poté jako trest uř í zne své ucho, zabalí do kapesní ku a poš le do nevě stince jako dar pro jednu z prostitutek. Gaugin spě š ně opustí Arles a s Goghem se již nesetká.
- Goghova ž idle, - Gauginova ž idle
- Auroportré t s ová zaný m uchem
Jedinou jeho oporou po celý ž ivot je o 4 roky mladš í bratr Theo. Van Gogh je na ně m finanč ně zá vislý a stá le mu posí lá své dopisy, ve který ch lí č í vš echny své pocity, jež prož í vá př i malová ní. Dopisy se stá vají Goghový m dení kem a př í mý m oslovení m svě ta.
SAINT – RÉ MY 1889– 1890 Po neš tastné udá losti s uchem se lé č í v ú tulku pro duš evně choré. Jeho zlomená osobnost, zmatek a nepokoj poznamená vá hluboce jeho obrazy jež maluje, když se trochu zotaví. Kaž dý fragment př ipomí ná utrpení a zoufalost lidské existence. Maluje jako posedlý a vě ř í, ž e to př ispí vá k jeho uzdravení.Barevnost je spí š zemitá nebo hodně pestrá.
– Nemocnič ní dvů r, - Zahrada blá zince v Saint Ré my, - Noč ní kavá rna, - Cesta s cypř iš i
Ž ivot s duš evně chorý mi je pro ně j nesnesitelný a tak odjede v kvě tnu 1890 do Pař í ž e, kde se pod dohledem dr. Gacheta usadí.
- Portré t dr. Gacheta, - Kosatce, - Vě tve mandloně v kvě tu, - Podrost, - Pá r dř evá ků, - Sně hem pokryté pole
AUVERS 1888 – 1888 Naš el zde své sebevyjá dř ení, jehož cenou byl vlastní ž ivot. Nikdy se nelitoval a neš etř il své zdraví. V hloubi duš e si př eje bý t slavný, ale za celý ž ivot prodá pouze jediné plá tno– Č ervená vinice u Auvers, a to pouhý pů lrok př ed smrtí.
- sé rie malý ch obr. z venkovské ho ž ivota, - Noc (podle Mileta), - Pš enič né pole s má ky, - Pohled na Auvers,
- Krajina v soumraku, - Pš enič né pole s bouř kový mi mraky, - Obilné pole s havrany jsou poslední tragicky osudové (100 x 50cm). Nekompromisní touha po absolutní expresi jej dovedla po dlouhé m uvaž ová ní k sebevraž dě. 27. č ervence 1890 se uprostř ed osamě lý ch polí u Auvers smrtelně postř elil ranou do prsou a zemř el v ná ruč i Thea, jež jej př ež il jen o pů l roku, když u ně j ze ž alu propukla také duš evní choroba. Oba jsou pochová ni na hř bitově v Auvers.
Vincent van Gogh patř í k první m expresionistů m v moderní m malí ř ství. Jeho tvů rcí období netrvalo dé le neř 6 let, př esto vytvoř il ohromné množ ství obrazů. Není pro ně j dů lež itý ná mě t, ale technika a prož í vá ní malová ní.
„Dí lo je obrazem psychiky své ho tvů rce, ten má prá vo na deformaci, usiluje o hlubš í vý raz obraz a expresivnost.“
MIKOLÁ Š ALEŠ ………………………………………………………………………...…………………………………. 42.
18. listopadu 1852 – 20. č ervence 1913
Narodil se v Mirtovicí ch, odkud v sedmná cti odeš el a již se sem nikdy natrvalo nevrá til. Ale dí ky své dokonalé fotografické pamě ti využ í vá motivů z rodné ho kraje po celý ž ivot. Jeho otec byl pí sař a zapá lený vlastenec. Oba starš í bratř i byli té ž umě lecky nadaní. Františ ek psal bá sně a Jan byl nadaný kreslí ř. Mikolá š se od nich hodně nauč il, ale oba tragicky zahynuli.Mikolá š kreslil od 4 let. V letech 1865 – 1867 studoval na Pí secké m gymná ziu, kam ale moc nechodil a č as trá vil s bratrem Janem.
1866 se zač al uč it malí ř em pokojů, ale studium nedokonč il. Své vzpomí nky vyjá dř il v kresbá ch – Studentské Kresby
1896 vstoupil na praž skou Akademii. Po vzoru bratra se zabý val historií (kostelí č ek na Bí lé Hoř e).
1874 ilustruje studentský č asopis Blbá rna, kde s humorem zachycuje akademické ná zory 1. pol. 70. let.
Na zač á tku 70. let. vytvá ř í cykly – Tř i doby Země č eské, - Př emyslovci, - Jan za chrta dá n, - Ciká nova lá ska, - Pě t smyslů, - Vlast (nejslavně jš í cyklus 14 ti lunet).
První malby zač í ná tvoř it až v roce 1876. – Bitva s Turky, - Pí cová ní.
Brandejsovi, jež mu poskytl ubytová ní a stravu, namaloval Rá kocziho pochod a vě nuje mu skoro polovinu obrazů.
Aleš nerozliš uje mezi skicou a hotový m dí lem, což mu bylo č asto vytý ká no. Vytvoř il mnoho ná vrhů pro Ná rodní divadlo, ale bylo mu zaká zá no jej realizovat – to bylo zadá no jiný m. Obr. pro ND:
LUNETY:
- Chrudimsko
- Mž e
- Strá ž na pomezí
- Pově sti a osudy
- Domaž lice
- Lé č ivá zř í dla
- Rudohoř í
- Severní prů smyky
- Jizera
- Trutnov
- Krkonoš e
- Dvů r krá lové
- Tá borsko
- Otava
- Ž alov
FOYER: společ ně se Ž ení š kem
- Mythus
- Ž ivot
- Historie
DALŠ Í OBRAZY:
- Zavraž dě ní kní ž ete Svatopluka Vrš ovci
- Bř etislav a Jitka
- Sultá n Solimá n
- Jiř í Podě bradský
- Zasvit´ mi ty slunko zlaté
- Ciká nský tá bor
- Mikulá š Zrinský
- Arab na pouš ti
- Staroslovanský pohř eb
DŘ EVORYT: - Na Strá ž i, - Nad hrobem bož í ho bojovní ka
ILUSTRACE: - Paleč ek, - Š otek, - Kvě ty, - Svě tozor, - Zlatá Praha
Na konci ž ivota navrhuje fresky pro mě stské domy.
Jeho nejsilně jš í strá nkou a bravurou jsou figurá lní kresby – Nejoblí beně jš í technikou byla perokresba, laví rovaná kresba, tuž ka, akvarel.
Té mata z historie Slovanské ho ná roda: bitvy, husiti, panovní ci, bá jné postavy historické a venkovské postavy.
4 postavy č eský ch dě jin kreslil Aleš zá mě rně po celý ž ivot a v rů zný ch variantá ch, aby je př edvá dě l ná rodu jako př í klad jejich ctnosti.
Sv. Vá clava – zdroj duš evní sí ly a nadě je ná roda pro vš echny č asy, Mistra Jana Hu sa - vzor pravdy a vě rnosti v rozumové m pozná ní, Jana Ž iž ku - projev sí ly odhodlanosti a stateč nosti a Jiř í ho z Podě brad – symbol stá tnické moudrosti.
Byl hluboce myš lenkově založ ený m č lově kem. Vlastnil velkou knihovnu (př es 2000 knih), ve které hledal ú tě chu a č erpal inspiraci. Zejmé na dě jepisné knihy: Há jkova Kronika č eská, knihy o dě jiná ch slovanský ch a vý znamný ch bitvá ch.
Aleš, který své obrazy tvoř il z lá sky k ná rodu, si př á l, aby se jeho poslá ní dostalo mezi lid: „Svý m umě ní m chci buditi vě domí a hrdost ná rodní. Svou prací chci lid probouzet a vraceti k staré č eské slá vě, chci proto, aby prá vě moje prá ce š la mezi lid.“
Č ESKÝ IMPRESIONISMUS A. SLAVÍ Č EK ….(problematika prolí ná ní se secesí, zpož dě ní) ……....…... 44.
Nejvý znamně jš í mi jsou Antoní n Slaví č ek, Antoní n Hudeč ek a Jan Preisler, kteř í spoluvytvá ř eli č eskou malí ř skou avantgardu. Dalš í mi jsou Františ ek Kavá n, Josef Schusser, Alois Kalvoda, Otakar Lebeda, Radimský a jisté rysy impresionismu nalé zá me i v ně který ch dí lech Maxe Š vabinské ho (Chudý kraj). První ná znaky jsou cí tit už v krajiná ch Navrá tilový ch, Kosá rkový ch, Chitussiho a Mař á kový ch. Č eský impresionismus se vyví jel na př elomu 19. a 20.století a vychá zí z impresionismu francouzské ho. Barevná skvrna naná š ená drobný mi tahy se stala nejdů lež itě jš í m vyjadř ovací m prostř edkem. Malí ř i soustř eď ují svou plnou pozornost na zachycení svě tla a zá ř ivé ž ivotnosti př í rody v krá tké m okamž iku a promě nlivý ch ná ladá ch. U ně který ch č eský ch malí ř ů se vš ak objevují i tmavé – až č erné tó ny. Kvů li zpož dě ní se do ně j ješ tě př imí chaly i jiné styly a vě tš ina malí ř ů proš la vý vojem od př í rodní ho ná ladové ho lyrismu až k ná znaků m symbolismu a secese.
Josef Schusser (1864 - 1941)
Pů vodně knihkupcem. Studia u Vojtě cha Hynaise na A., pozdě ji u Johanna Caspara Hertericha na mnichovské A. Profesorem na Umě leckoprů myslové š kole v Praze. Patř il ke generaci malí ř ů 90.let, pro ně ž byl vý chodiskem impresionismus a luminismus.V jeho krajiná ch se objevují idealizované postavy mladý ch ž en a figur v rů zný ch denní ch a roč ní ch dobá ch, zvý razň ují cí ch ná ladu př í rody. Př evá dě l na plá tno dobovou poesii. Vel. pal. - V parku, - Má jový več er (kvetoucí stromy a dá ma v bí lé m secesní m obleč ení).
Františ ek Kavá n (1866 Jilemnice – 1941 u Jič í na)
Studia na praž ské A. v krajiná ř ské m atelié ru Julia Mař á ka v letech1890 – 1896.Už bě hem studií vytvoř il klí č ová dí la realistické krajinomalby. Obraz Podmrak (1894) byl oceně n na svě tové vý stavě v Pař í ž i r. 1900. Kolem r.1896 se př iklonil k symbolismu, který se vš ak na Akademii nesetkal s kladnou odezvou a proto dobrovolně ze š koly odeš el. Udrž oval kontakty s osobnostmi kolem symbolistní Moderní revue (Jiř í m Jirá skem, Arnoš tem Prochá zkou).V duchu symbolismu psal i poezii. Po r.1900 se vrací zpě t k č isté krajinomalbě, kterou zachycuje pomocí impresivně ladě né ho realismu. Veletrž ní pal. vystavuje: Odté ká ní – 1896 – je melancholický, realisticky pojatý obraz, do ně jž proniká symbolismus plynutí č asu a ž enská postava ztě lesň uje charakter krajiny.
|
|