Главная страница Случайная страница
Разделы сайта
АвтомобилиАстрономияБиологияГеографияДом и садДругие языкиДругоеИнформатикаИсторияКультураЛитератураЛогикаМатематикаМедицинаМеталлургияМеханикаОбразованиеОхрана трудаПедагогикаПолитикаПравоПсихологияРелигияРиторикаСоциологияСпортСтроительствоТехнологияТуризмФизикаФилософияФинансыХимияЧерчениеЭкологияЭкономикаЭлектроника
Iacute;m 1 страница
|
|
1534 zemř el pap. Kliment VII., nový Pavel III. (vznik sonetů opě vují cí ch ovdově lou Victorii Collonu)
- chrá m sv. Petra ve Vatiká ně (od 1547 hlavní m stavitelem) (vrá til se k Bramantovu ř eš ení, ale vš e podř í dil stř edu, kupoli podle
Bruneleschiho, jen ji zdvojil – 16 ž eber (dokonč ena 1592)
- Apoš tolský b palá c - od 1535(stavitel, mal, i soch.) na ž á dost pap. Pavla III.
- mě stská brá na Porta Pia
- Palazo Farnese
- chrá m st.Maria degli Angeli
- Kapitol. Ná m: mohutné schody, Prů č elí palá ce Konservá torů a jeho kopie – pal.Kapitolské ho musea - jsou š ikmo polož ené, takž e
vzniká opticky prohloubeně jš í ná mě stí. Schodiš tě m zdů raznil pal. Sená torů. Doprostř ed umí stil jezdeckou sochu Marca Aurelia
- Poslední soud 1536 – 1541 (60- 65 let) Oltá ř ní stě na Sixtinské kaple: na objedná vku pap. Pavla III. - 3 č á sti: nebe, souzení, Charon s dé mony dole. (Bez orá mová ní se vzná š ejí tě la spasený ch a klesají zatracení, 391 ohromný ch figur, silný maný rismus, už í vá kupení postav, hledá nový spiritualismus, libovolně mě ní mě ř í tko, už í vá vš ech a nový ch mož ností pohybu)
Papež Pavel IV. chtě l nechat Mich. př emalovat nahotu, ale ten odpově dě l, ž e obraz lze opraviti snadno, ale on, papež, aby se staral napraviti svě t. Př emaloval jej pak nená silně Daniele de Voltera, Mich. stoupenec.
- Obrá cení Pavlovo, - Ukř iž ová ní sv. Petra, 1542 – 1549: fresky kaple pap. Pavla II. - Capella Paolina ve Vatiká nu
(asymetrie a disproporce, popí rá racionalitu)
- Kladení do hrobu z forentské ho dó mu: 1550: (75 let)
- Pieta Palestrinská: 1553: - Pieta Florentská (autoportré t, pro vlastní hrob) - Rondanini (got. typ vertiká lní piety)
charakteriatika: Mal.í ř ství považ oval za prá ci pro ž eny a té mě ř jí m opovrhoval, maloval sochař ský ch způ sobem. Sochař ství pro ně j bylo nejpř edně jš í.
Vyvrcholil renesanci a prož il zhroucení její ch ideá lů v maný rismu. Vyž á dal naprostou nezá vislost tvoř ení. Liboval si v expresí vnosti, poruš ují cí zá kony stavební hmoty. Pozemské bytí zů stá vá nadř azeno, vě nuje se vš ak vnitř ní mu prož itku a obrací se do nitra. Jeho umě ní triumfuje nad př í rodou a soupeř í s bohem. Navá zali na ně j vš ichni soch. men. Baroka, v 18. a 19. stol. Auguste Rodin
1. ž ivotopisy o ně m napsali G. Vasari a jeho ž á k Condvini
RAFAEL SANTINI ………………………………………………………. ……………………..……………………..…. 21.
1483 Urbino – 1520 Ř í m
italský malí ř vrcholné renesance. Otcem malí ř Giovanni Santini. V 11-ti se stal sirotkem.Ž á k Pietra Perugina (umbrijská š kola), př evzal př esně jeho styl, ale neustá le se vyví jel a zdokonaloval. Celý ž ivot byl velmi vní mavý a uč enlivý. Dí ky své osobnosti a povaze se stal oblí bený u dvora.
FLORENCIE:
Pod vlivel Leonarda a Michelangela znatelně vylepš il svů j styl. Stal se zde malí ř em madon. Zkouš el nové kompozice (leonardovsky trojú helní kové nebo michelangelovsky kruhové). Př ibí rá postavu Jana Kř titele jako vyvá ž ení k Jež í š kovi.Redukuje paletu na Elementá rní barvy pleti.
- Madona v zeleni (leonardovská)
- Madona se stehlí č kem
- Madona krá sná zahradnice
URBINO
Ř Í M:
Bramante jej doporuč il papež i Juliu II a př ivedl do Ř í ma, aby mohl uká zat své schopnosti na pap. pokojí ch, které si prá vě po zvolení nechá val př edě lá vat. Je mož né, ž e jej k tomu vedla nejen spř í zně nost s krajanem, ale i zá š t´ vů č i Michelangelovi. Jisté je, ž e bez Bramanteho by Raffael zaká zku nedostal. Ten nikdy př edtí m fresky nedě lal. Stanze mě ly vyjá dř it dobové principy ž ivota a ví r prostř edky alegorie a srovná ní. Po jejich dokonč ení byl již navž dy Mich.„straš livý “ a Raffael „sladký “.
- Stanza della Segnatura (podpisová mí stnost): 1508 – 1511: 4 vě dní obory na 4stě ná ch + strop s figurá lní mi motivy
př edstavuje nový sloh: hlavní slož ka krá sa(belloza) a maniera grande
(monumentalita postav, uš lechtilost, nic není nahodilé, ale peč livě promyš lené)
- La Disputa (alegorie teologie): 1508 – 9 (vel. Shromá ž dě ní ve 2 polokruzí ch-oslava euchristie-disputace o svá tosti)
- Athé nská š kola (alegorie filosofie): 1509- 10: dochovaný pouze karton, (Shromá ž dení veš keré lidské moudrosti, pravdy, rozumu v prostř edí ř í mské ho architektonické ho prostoru – ná vrh Bramante). Filosofové (Diogenes, Aristofanes diskutují, uč í, př emý š lí. Obsahuje dobové podobizny: Leonardo = Plató n, Mich. = Herakleitos, Bramante = Euklides, vlastní podobizna v rohu.
- Parnas (poesie)1510-11 na zdi s oknem, v prostoru př irozené ho pahorku s vavř í nový m há jem.(9 antický ch a 9 nový ch bá sní ků (Homer, Michelangelo), + Apollo s 9 – ti mů zami a hraje na 9-ti strunný ná stroj. Z velké č á sti tvoř ený ž á ky.
- Prá vo (3 hlavní ctnosti: Stateč nost – aleg. Pap. Rodu, jinak dí lo ž á ků)
Freska ve vile Farnesině: Galatea (mytolog. obraz na lastuř e s delfí ny)
Velké oltá ř ní obrazy: - Madona z Folgina 1512
- Madona Sixtova 1514 (krá č í po oblací ch, sv. Sixtus a Barbora kleč í v oblací ch + andí lci)
- Heliodorova stanza: 4 vý jevy z Bible, patrný vliv Mich. titá nské postavy, dynamická kompozice, ale je jemně jš í.
- Vyhná ní Heliodora z chá rmu,
- Osvobození Petrovo,
- Setká ní krá le Attiky se lvem veliký m,
-Mš e Bolsanská (hostie zkrvaví v rukou nevě ř í cí ho kně ze z č ech),
změ na papež e na Lva X., Raffaelova dí lna se rozrů stá.
Tapiserie: 10 kartonů s ná mě ty z Kristova ž ivota jako ná vrhy na ná stě nné koberce pro Sixtinskou kapli. Rozš í ř ily jeho styl po celé Evropě. - Zá zrač ný rybolov - Svě ř ení klí č ů
Portré ty: vý raz chví le a charakteru
- papež Julius II
- papež Lev X s dvě ma kardiná ly
- La Formalina
- Baldsar Castiglioni
Stavby:
-Villa Madama
- palá c Bramconio (znič en)
- Chrá m Sv. Petra ve Vatiká ně (od 1514- smrti Bramantově, opě t na jeho doporuč ení v 31 letech dostal funkci, na kterou musel Mich. č ekat dalš í desetiletí – do vlastní smrti) chtě l jej utvoř it v ideá lní harmonii krá sný ch tvarů.
Vý znam: mě l vliv na vrcholnou renesanci, Fra Bartolomea a poč. maný rismu, dopisoval si s Dú rerem
Chrá m sv. Petra ve Vatiká ně – Bramante do do smrti 1514 – centrá lní stavba, Raffael do smrti 1520 – př idal š irokou podé lnou lod´, Antonio da san Galo do 1546 – vrá til se k centrá lní mu ř eš ení, a vyvedl prů č elí po celé m obvodu do jednotné vý š e, Michelangelo – př evzal Bramantovu myš lenku stř edově utvá ř ené stavby, ale podstatně změ nil pů dorys – zjdnoduš il jej spojení m prostoru v jediný, nedě lený.ale od Barmantova se liš í tí m, ž e není geometricky podř í zený, ale volně utvá ř ený. + kupole. Carlo di Maderna př idal ješ tě lo´ d pro slavnostní př í lež itosti.
NIZOZEMSKÉ MALÍ Ř STVÍ 17. STOLETÍ …..…(Rembrandt x Rubens) ………………………………. 26.
Holandsko bylo samostatný m burž oazní m stá tem, Nizozemí (již ní) stá tem feudá lní m, katolický m Habsburský m.
VLÁ MŠ TÍ:
Peter Pavel RUBENS: 1577 – 1640: Je hlavní m př edstavitelem bar. mal. 17. stol. Již ní ho Nizozemí. Uč ení u Adama van Noorta a Otto van Veena. Stal se mistrem antverpské ho mal. cechu. Ž il v Antverpá ch spokojený m ž ivotem. Brzy se stal nejž á daně jš í m mal. Evropy. Byl i zdatný m diplomatem a podnikatelem a vedl vlastní dí lnu s ohromnou produkcí. Krá l Karel I. jej pový š il do rytí ř ské ho stavu. Tvoř il velké politické alegorie i osobní portré ty své rodiny. Byl 2 x ž enatý: s Isabelou Brandtovou a Helenou Fourmetovou.
Jeho styl vychá zí ze smí š ení italské ho a tradič ní ho nizozemské ho mal. Na poč á tku byly jeho kompozice stí sně né a prostor neprohloubený. Č asem se propracoval k dramatické kompozici a patetické mu, strhují cí mu a dojí mavé mu stylu. Od carravagiovské ho temnosvitu se vrá til ke svě tlé mu podkladu a já savé mu barevné mu koloritu. Udivuje vysokou š ká lou lomený ch tó nů. Použ í vá tvarový ch i pohybový ch nadsá zek.V aktech ž en neš etř í kyprostí.
- Tř i Grá cie, - Navš tí vení Panny Marie, - Vyhná ní z rá je, - Romulus a Remus, - Leda, - Venuš ina slavnost
- cyklus Marie Medicejské, - autoportré t s Isabelou Brandtovou + podobizny vlastní rodiny a krajiny
- Vztyč ení kř í ž e (1611), - Sní má ní z kř í ž e (1614) (obé do Antverpské katedrá ly), - Poslední soud (mistr. dí lo baroka - Mnichov)
- Umuč ení sv. Tomá š e + ná stavec se sv. Augustinem (k. sv. Tomá š e na M.S.)
REMBRANDT van RIJN: 15. č ervence 1606 v Leidenu – 4. ř í jna 1669 v Amsterdamu
Syn mlyná ř e, nikdy nebyl v Itá lii ani Anglii. Uč il se u Schwanenburcha a Lastmana. Vliv na ně j mě la té ž antika, Raffael a Tizian. 1631 – Amsterdam – Založ il si portré tní ž ivnost a bě hem 2 let se proslavil a namaloval asi 50 portré tů. Založ il si sbí rku umě ní a stal se vyhledá vaný m znalcem. Kole roku 1640 vš ak př iš el obrat, ú mrtí matky, ž eny Saskie, 5ti z 6 ti dě tí a finanč ní krach. Vš echen jeho majetek byl vydraž en. 1658 založ il jeho zbylý syn Titus s jeho novou milenkou Hendrickje (s ní mě l dceru Cornelii, která je jediný m dí tě tem, jež ho př ež ilo) obchod s umě ní m a př ijali Rembrandta jako zamě stnance, jež jim odevzdá val vš echny své obrazy a byl tak chrá ně n př ed vě ř iteli. Zanechal velmi rozsá hlé dí lo, hlavně portré ty a lepty. Vš eobecné ho uzná ní se mu dostalo až v 19. století jako jednomu z nejvě tš í ch malí ř ů vš ech dob.
V zač á tcí ch byl horlivý m romantistou. Vyš el z carravagiovské ho stylu a holandské ho smyslu pro realistič nost. Zejmé na v portré tech vš ak kladl vě tš í dů raz na vnitř ní duš evní ž ivot než na vně jš í tě lesnou podobu. Š erosvit se stal jeho hlaví m vý tvarný m prostř edkem, použ í val jej vš ak trochu jiný m způ sobem než jeho souč asní ci. V pozdě jš í ch letech se snaž í vyjá dř it ná dheru hmoty pokož ky a š erosvit, dř í ve spí š prů hledně zelený dostá vá ted´ hutný, zlatý, tě ž ký tó n. Kompaktní zá ř ivou malí ř skou formu dosahoval pryskyř ič ný mi detaily. Obraz je naplně n barevnou temnotou, z ní ž se postavy vynoř ují. Vytvá ř í dramatickou kompozici s nadsazenou dynamikou. V barevné š ká le se omezuje na č ernou, bí lou, č ervenou a ž lutou, avš ak s ohromný m množ ství m jejich odstí nů. Už í vá barevné pasty naná š ené š pachtlí až vzniká č leně ná textura.
- Noč ní hlí dka (1642 – sprá vně Oddí l milice kapitá na Banninga Cocqa)
- Hodina anatomie dr. N.Tulpa (1632): 1. velký obr. mal. na zaká zku, pomohl mu zí skat vě hlas
- Uč enec v pracovně (1934) – NG,
- Ná vrat ztracené ho syna (1668), - Ž idovská nevě sta, - Samsonova svatba, - Oslepení Samsona, - Danae
- Př edstavenstvo amsterodamské ho soukenické ho cechu, - Vlastní podobizna se Saskií, - Portré t Tita, - P. Jana Sixa (1654)
- Autoportré ty, (kolem 60-ti: umož ń ují sledovat jeho pocity v prů bě hu ž ivota)
- lepty: - Tř i stromy (+ dalš í krajiny), - Tř i kř í ž e, - Omval (skupina domů v A.), - Vepř, - Jupiter a Antiope, - Faust
- studie (hlavy, zví ř ata, postavy ve vš ední ch vý jevech, umož ń ují bliž š í pohled na jeho mistrovství)
Jacop Joardens: navazoval na Rubense, ž á nrové a mytologické kompozice
Adrien Brouwer: lidský ž á nr
Franz Snyders: zá tiš í
HAARLEMSKÁ Š KOLA:
Franz Hals: vliv Rubense, vynikl jako portré tista, lidový ž á nrový realismus, neformá lní postoje. Oceně ný impresionisty.
- Ciká nka, - portré ty ze starobince, - Skromná setina, - Veselý pijá k, - Masopustní veselí
DELFTSKÁ Š KOLA:
Jan Vermeer van Delft: celý ž ivot prož il v Delftu s rodinou, mě l 4 zamě stná ní. Zná me asi 35 obrazů. Je mistrem chladné ho denní ho rozptý lené ho interié rové ho svě tla. Svě tlo proniká vě tš inou oknem a jen z jedné strany mí stnosti. Vš e maloval ve své m bytě. Je pravdě podobné, ž e př i komponová ní použ í val cameru obscuru. Oblí bená barevnost: bí lá, citronová ž lut´, chladná modř. Obrazy vyjadř ují pohodu, klid a zasně ní. V jeho dí le jsou jediné 2 krajiny: - Pohled na delft, - Malá ulice v Delftu
- Mlé kař ka, - Dí vka s perlou, - Palič kují cí dí vka, - Dí vka č toucí dopis, - Kavalí r a dá ma pijí cí ví no, Vojá k a smě jí cí se dí vka
Anthonis van Dyck: 1599 –1641: oblí bený Rubensů v ž á k. Má uš lechtilý styl, skvě lý kolorit, př esné valé ry. Mí sto př evzetí dí lny odjel do Anglie a Itá lie. Po ná vratu do Antverp se stal dvorní m mal. arcivé vodkyně Isabely pak dvorní m portré tistou angl. krá le Karla I.
- Podobizna Karla I. (ve 3 pozicí ch), 5 dě tí karla I., - Princ Oranž ský a princezna Marie Stuartovna, - Rodina Lomellini
- Odpoč inek na cestě do Egypta, - Kristus korunovaný trní m
KRAJINÁ Ř I:
Jan van Goyen: Jeden z nej. holand. Krajiná ř ů. Realistický typ krajiny s ní zký m horizintem, velkou č á st pokrý vá obloha a mraky.
- Lodě v ú stí ř eky, - krajina s 2 duby, + dalš í ch 1000 obrazů (moř e, duny, vesnice)
Jacop van Ruitsdael: realistický typ krajiny s tě ž ký mi mraky, mocný mi stromy a vodopá dy.
- Cesta, - Krajina, - Peř eje, - Skalnatá krajina
ZÁ TIŠ Í:
Mě lo vý voj od kontrastní ho a s tmavý m pozadí m k svě tlejš í mu pozadí a mé ně kontrastní m barvá m. Ná hled mí rně shora nezmě ně n.
William Claesz HedaFloris van Dijck
Pietr Claesz: - Zá tiš í s krocanem, - Zá tiš í s loutnou a houslemi,
Willem Kalf: - Zá tiš í s citronem William van Aelst: - Zá tiš í s kohoutem
Č ESKÉ BAROKNÍ SOCHAŘ STVÍ ….(periodizace, vý voj, specifika, tvů rci) …………………………………… 28.
17. stol. Maný rismus: vliv nizozem. Adrien de Vries,
Vzniká jako souč á st architektury, v interié rech i exterié rech. Té mata ná bož enská a mytologická. Materiá l: pí skovec a dř evo, v interié ru potahová no jemný m š tukem. Polychromie – zlatá a bí lá barva. V Praze existovalo asi 24 dí len. Prahu proslavila vý zdoba Karlova mostu, objednatelé byli š lechticové nebo cí rkevní ř á dy.
bozzeto = hlině ný model, dě laný mistrem, modelleto = propracované modely na uká zku zá kazní ků m.
RANÉ:
Jan Jiř í BENDL: realistický, robustní postavy, ně kdy mí rně neproporč ní
- Herkules v krá lovské zahradě
- sochy prů č elí sv. Salvá tora
- jezdecká socha sv. Vá clava (dnes na Vyš ehradě, dř í v na konś ké m trhu)
VRCHOLNÉ: 80. lé ta 17. stol.
J. J. HEERMAN: nemě l vlastní dí lnu. 1. využ ití iluzionismu - schodiš tě v Tró ji a boj olympský ch bohů s Titá ny
Matě j Vá clav JÁ CLEL: se svou dí lnou rozsá hlé dí lo pro praž ské a venkovské kostely a klá š tery v Sedlci, Broumově
- 3 sousoš í pro Karlů v most – Sv. Anna samotř etí, - Sv. Dominik a Tomá š Akvinský, - Vidě ní sv. Bernarda z Claivux
Ferdinand Igná c PLATZER: monumentá lní sochy, - vý zdoba sv. Mikulá š e
Jan Oldř ich MEYER: K. most: - Sv. Antoní n Paduá nský, - Sv. Juda Tadeá š, - Kristus se sv. Kosmou a Damiá nem
Jan BROKOF: zakladatel jedné z nejvý znam. dí len., pů vodem slovenský Ně mec
- sv. Jan Nepomucký pro Karl. Most ( podle dř evě né ho Rauchmilerova modelu)
- antič tí bohové Toská nské ho palá ce
Ferdinand Maxmiliá n BROKOF: 1688 – 1731
syn Jana Brokofa. Š kolil se ve Ví dni u otce, stal se s Braunem nejvý znamně jš í m. Vyznač uje se plastikou objemů, realistický mi detaily, monumentá lní kompozicí, principem konvexů – svě tlo nechá vá mě kce klouzat po plynulý ch př echodech plastický ch tvarů, usiluje o valé r. Podstavec ř eš í jako celek se sousoš í m.
- Mouř ení ni v prů č elí Morzinské ho palá ce (Nerudova) – alegorie Dne a Noc
- ná hrobek Vá clava Vratislava z Mitrovc ve sv. Jakubu v Praze
- sousoš í sv. Jana Kř titele na Malté zské m ná m.
- v NG: - Jupiter, - Merkur, - Venuš e
- sochy pro Karlů v most: sousoš í: - Sv. Barbora, Marké ta a Alž bě ta
- Trinitá ř ů (3 svě tci – č á st soklu je jeskyně - vě zení na kř estany, hlí dané Turkem)
- Sv. Vincent Ferrarský a Prokop
- Sv. Františ ek Xaverský (4 postavy rů zný ch lid.ras: Ind, Č ernoch, Japonec, Tatar)
sochy: - sv. Vojtě ch, - Kajetá n, - Igná c, - Ví t
Matyá š Bernard BRAUN: 1984 – 1738
mistr iluzionistické ho smě ru vrcholné ho baroka s rozsá hlou dí lnou. Je pro ně j typická vlají cí forma, bez jemností a detailů, už í vá nadsazené prodě ravě ní, dramatič nost, pathos, expresi, usiluje o prudký kontrast. Konká vní princip: zadrž uje svě tlo na vrcholcí ch tvaru a stí n v prohlubní ch, za ú č elem vě tš í ho rozruš ení hmoty a formy už í vá tvrdý pí skovec.
- vý zdoba k. sv Klimenta v Klementinu – dř evo
- ná hrobek marš á la hrabě te Leopolda Š lika
- Sv. matouš evangelista
relié fy: - Vidě ní sv. Huberta
- Stigmatizace sv. Františ ka
- Narození pá ně
- Klaně ní 3 krá lů
- Herkulů v zá pas se lvem nemejský m
sochy pro Karlů v most: - Sen sv, Luitgardy (objednaný cisterciá ky z Plas)
- Juda Tadeá š
- KUKS pro Š lika: Alegorie Ctností a Neř estí (vš e ž enské figury) polychromovalé, 2x 12 soch + 2andě lé (blaž ené a ž alostné smrti)
Ctnosti: Ví ra, Nadě je, Trpě livost, Moudrost, Lá ska, Pí le, Š tě drost, Upř í mnost, Cudnost, Spravedlnost,
Neř esti: Lenost, Marnivost, Obž erství, Pý cha, Lakomství, Hně v, Lehkomyslnost, Pomluva, Podvod
Betlé m u Kuksu pro Š porka v pí skovcový ch skalá ch, divadlo, relié fy, sochy s ná bož enský m obsahem
- Kristus,
- Sv. Má ř í Magdalena
- poustevní ci: - Onufrius a Garin
PAUL GAUGIN …………………………………………………………..…………………………………………...…….. 40.
7.č ervna 1848 v Pař í ž i – 1903 Hiva Oa / Již ní Pacifik
Dě tství v Peru (je hrdý na své Peruá nské – Š paně lské př edky). V sedmi opě t v Pař í ž i, navš tě vuje katolickou š kolu v Orleans, jeho matka pracuje jako š vadlena. Bojí se o zabezpeč ení svý ch dě tí a jejich poruč ní kem se stá vá Gustave Arosa, rodinný př í tel a sbě ratel umě ní. V 17 ti letech se rozhodne jí t k ná moř nictvu, ale neslož í zkouš ky. Stane se tedy alespoń pomocný m kormidelní kem na obchodní lodi. Když je ješ tě na moř i, umí rá matka. Zač ne frankopruská vá lka a on se ú č astní bitev na moř i.
|
|